Never be alone I

27. ledna 2011 v 15:07 | Lotiel |  - Never be alone
lotiel666.blog.cz

Vánoční příběh
tak nějak, normální rodinky.

První dííl..

Klikni na CČ:






Ten večer byl tuhý mráz a hustě chumelilo.
Byl štědrý den a každý byl doma se svou rodinou u teplé štědrovečerní večeře. Osmažené řízky s bramborovým salátem, svíčky na stole a šťastná rodina s malými i odrostlými dětmi. Potom děti radostně utíkají ke stromečku a strhávají z pečlivě zabalených dárků balící papír. Radostně výskají nad dárky které dostali. Rodiče vše s úsměvem sledují. Starší sourozenci na chvíli opustí pošťuchování a radostně se usmívají. 
Všude to vypadá skoro stejně.
Až na ten jeden domov nedaleko od města ve vilové části. Na první pohled opravdu normální rodinka. Velká zahrada pokryta sněhem, s vypuštěným velkým bazénem a krásnou velkou verandou u bílého domu s červenou střechou. Vevnitř normální rodinka. Otec s matkou a dvěma dětmi.
Večeře vonící po celém domě. U stojí sedí starostlivý rodiče, malá dívka věku asi 5 let a její starší sestra věku asi 16 let. Všichni se tváří naprosto šťastně. Když matka zavelí "Ke stromečku!" malá dívka se rozběhne, za ní jdou natěšení rodiče a až za nimi jde ta dívka na první pohled naprosto s nezájmem, nebo snad nechutí?

Každý rok to je strejný, nechutně drahý dárky , vždy nějaké nezbytnosti navíc a vždy mít přesně to co jsme si přáli. Jmenuji se Daniela Králová. 
A stejně jako každý rok přesně vím co pod stromečkem najdu, do svých 10 let jsem se stále radovala, teď už mi to přijde opravdu nudné.  Zkoušela jsem si i přát dárky opravdu drahé, například drahé zájezdy do Mexika a podobně, ale vždy mi bylo naprosto vyhověno. 
Z věcí mi nechybí opravdu nic. Chodím oblíkaná tak, jak si o tom někteří lidé mohou nechat jen zdát, pokoj mám zařízený jak nějaký holywoodský bejvák. Chybí mi ale láska. Mateřská láska.
Moje matka se nedokáže bavit o ničem jiném než o manikúře a kadeřnici. Otec zas nemluví vůbec, jediné co mi každý měsíc řekne, je: "Tady máš na tento měsíc peníze, užívej"
Rodiče si myslí že peníze utrácím na discotékách a v různých kavárnách. Ano, do kavárny občas zajdu, občas se i pobavím, ale ostatní peníze jdou vždy na charitu, kterou nikdo z naší rodiny neuznává.
Rozbalili jsme všechny dárky, poděkovali jsme, připili jsme si a odnesli jsme své dary do svých pokojů.
"Danielo? Mohla by jsi odnést tento bordel do popelnice?" Položili mi to sice jako otázku, byl to ale ve skutečnosti rozkaz. Hodila jsem přez sebe bundu s kožíškem, popadla pytel a šla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.